Pevnost Dobrošov , aneb  Sláva, nazdar výletu!

20.4.2017
            Když jsme si plánovali výlet na konec dubna, nikdo z nás netušil, že nás nebude strašit déšť, ale sníh a mráz. Naštěstí se v den odjezdu počasí umoudřilo a my jsme se probudili sice do mrazivého, ale slunečného rána. Navíc v autobuse bylo příjemně, v podzemí je teplota stálá a výšlap po jednotlivých objektech opevnění jsme vyzbrojeni čepicemi a rukavicemi také zvládli bez problémů.

            Není mnoho míst, kde člověk cítí hrdost nad tím, že jsme Češi či Moravané. Pevnostní systém Dobrošov je tím dobrým příkladem - to když vidíte, co naši lidé před 80 lety dokázali postavit v rekordně krátkém čase jednoho roku a ve vysoké kvalitě, která odolala zbraním i času. Tváří v tvář několikametrovým zdem vyvstává téměř hamletovská otázka - měli jsme se bránit či neměli? - to je oč tu běželo. Bohužel jako už tolikrát  v minulosti platí, že prostý člověk se snažil a politikové měnili. A také že žádné "kdyby" neexistuje. Jednou to tak bylo a hotovo. Na druhou stranu se musíme se smířit s faktem, že jsou prostě otázky, na které neexistuje jednoznačně správná odpověď.

            Ale bez ohledu na politická rozhodnutí a jejich následky patří pevnost Dobrošov k místům, která stojí za to navštívit. Při příjezdu od Náchoda je už zdálky vidět pěchotní srub Můstek, zatímco největší objekt - dělostřelecký srub Zelený - je schovaný pod návrším a spatříte ho, až přijdete téměř k němu. Po vstupu do jeho vnitřních prostor vás určitě překvapí množství betonu všude kolem. Síla zdí na povrchu dosahuje až 3 metrů. Po 171 schodech pak sestoupíte do nejnižšího patra, kde jsme byli ohromeni rozlehlými prostorami vykopanými ručně v hloubce 20-39 metrů pod povrchem. Zde měly být nejen sklady munice ale také ubikace pro vojáky a zázemí pevnosti, včetně např. mininemocnice, kuchyně, umýváren atd. Bylo toho mnoho, co nám průvodce p. Richard Švanda sdělil a ukázal - a soudě podle pozornosti žáků, bylo to i velmi zajímavé. Když jsme pak procházeli stále se zužujícími chodbami k sousednímu srubu, netušili jsme, že nás na konci čeká výstup téměř do nebe. Zdolat 262 schodů (vždy šest schodů a otočka o 90° a znovu a znovu), nám nezabralo ani tolik času jako spíše sil. Ale když jsme vylezli na střechu srubu Můstek a kolem dokola se otevřel pohled na krajinu od Krkonoš, přes Polsko, Orlické hory až do vnitrozemí, téměř jsme zapomněli na ztuhlá či třesoucí se kolena z výstupu. Zde se s námi také p. Švanda rozloučil s nemilou informací, že po letošní sezoně bude pevnost na tři roky kvůli rekonstrukci vnitřních prostor uzavřena, takže příští návštěvu máme odložit.

            Zbývající objekty opevnění či jejich nedokončené stavby jsme si pak už prohlédli sami na naučné stezce, která nás dovedla k Jiráskově chatě s rozhlednou. Chata je velmi pěkná, ale měla jedinou chybu - sezonu zahajovala až následující den. Naštěstí na přilehlém parkovišti čekal autobus s hodným panem řidičem, který nás (příjemně unavené ale plné dojmů) v pořádku přivezl domů.