Přednáška o vězení

Beseda o vězení

V pátek 8. dubna na této škole proběhla zajímavá akce. Přijela paní ředitelka z věznice v Rapoticích. S ní přijel pan speciální pedagog, který mluví s vězněnými osobami a snaží se je nějakým způsobem napravit. Tato přednáška nám dala mnoho informací. Dozvěděli jsme se různé věci o vězeňském životě. Nad některými podmínkami, ve kterých žijí, jsme se nestačili divit. Například, že vězňové se mohou koupat pouze dvakrát za týden, nehledě na to, jestli je léto nebo zima. Dostanou žeton, který umístí do sprchy a mají vodu na dvě minuty. Vodu si mohou zastavovat, a tak ve sprše mohou strávit sedm minut. Za měsíc mohou mít jednu návštěvu a jednu hodinu mohou strávit venku - mimo čtyři stěny své cely. Na prezentaci nám paní ředitelka ukázala fotografie interiérů věznice, jednotlivých cel, ale také vězeňských vozů. Další věcí, která nás velmi zaujala a nenechala náš rozum stát, byly výrobky vězňů. Viděli jsme různé obrazy, modely tanků, letadel, lodí aut a jiné. Zajímavá byla také lampička z tužky, nová koncovka na nabíječku z izolepy a drátů ze zdí, tetovačka z tužky, nebo výrobek, který slouží jako rychlovarná konvice na ohřívání vody v hrnku. Vězňové umí využít každý materiál, který se jim dostane do rukou. To je důkaz, že vězeň nemusí mít jen základní vzdělání, ale ve věznici může skončit i vysokoškolák.

Rapotická věznice je věznice s dohledem, přesto zde jsou kromě různých zlodějů a podvodníků také vrazi, kteří si zde mají odpykat zbytek trestu. Paní ředitelka věznice nám také řekla, že věznice má působit dojmem, aby se vězněné osoby napravily a aby se už nikdy do vězení nechtěly vrátit. Někteří do vězení přijdou jednou, někdy kvůli nehodě - například rvačka na diskotéce, která skončí smrtí, daňové úniky. Tito lidé ve všem spolupracují a nedělají nepříjemnosti. Potom je tu druhá skupina vězňů, kteří se do vězení vrací opakovaně. Jsou zvyklí na vězeňský život a neumí si představit jiný. Také jsme si mohli prohlédnout zbraně, které patří do výbavy vězeňské ostrahy a také jejich oblek se štítem. Mimo jiné nám předvedli na jednom žákovi názornou ukázku toho, jak se poutá vězeň.

Celá přednáška žáky bavila, všichni paní ředitelce a panu speciálnímu pedagogovi doslova viseli na rtech, ale zájem se ještě víc zvedl, když eskorta přivezla jednoho z vězňů. Někteří žáci se trochu obávali, jak se bude vězněná osoba chovat. Spolu s vězněm přijeli také tři policisté. Policie totiž musí mít převahu. Pokud je vězeň například na soudním procesu, musí sedět u policistů uprostřed. Policie musí zatarasit všechny únikové východy, včetně oken. Když se vězeň objevil ve dveřích, mnoho z nás nemohlo uvěřit, že ten pán je vězeň. Paní ředitelka nám řekla: „Připravte si nějaké otázky na pana vězně. Ptejte se ho, na co chcete, a on vám na co chce, odpoví.“ Ze začátku jsme byli docela nervózní, ale pan vězeň na tom byl podobně. Prý vůbec nevěděl, do čeho jde. Všechny nás překvapilo jeho chování. Na vězně se choval slušně a ochotně odpovídal na všechny otázky. Dozvěděli jsme se od něj, že do vězení se dostal za užívání a distribuci drog. Drogy - pervitin užíval a vyráběl od roku 1994 do roku 2010. Začal brát drogy, protože potkal nesprávnou partu lidí. Jeho rodiče ho podporují, neobrátili se k němu zády. Jeho otec pracuje jako doktor a matka je zdravotní sestra. On sám pracoval jako řidič záchranné služby a tato práce ho bavila. Rodiče za ním pravidelně chodí, stejně jako jeho přítelkyně, na kterou se nejvíc těší, až bude na svobodě, na ni a na své psy. S panem vězněm jsme mluvili asi třicet minut. Před odchodem nám ještě řekl, abychom se drogám vyhýbali velkým obloukem, ať už je to alkohol nebo pervitin, abychom neskončili jako on, protože po odchodu z vězení doufá, že se tam už nikdy nevrátí. Rozloučil se s námi slovy: „Ahoj, děcka!“ Pan vězeň na nás velmi zapůsobil. Mnoho žáků napadlo, že tento člověk nepatří do vězení.

Tato přednáška nám měla sloužit jako poučení a prevence. Kromě výukových a výchovných informací se ale pro nás také stala zajímavým a nevšedním zážitkem.

Aneta Kryštofová