Výlet do Terezína

Na počátku května se osmáci a deváťáci vydali na exkurzi do Terezína a Lidic, abychom si připomněli, jak snadno může být ohroženo naše právo na důstojný život. Je totiž velký rozdíl číst si o tom v učebnici či vidět příběhy v televizi a na druhé straně se osobně procházet místy, kde lidé žili a umírali v nepředstavitelných podmínkách. A přesto vězni neztráceli důstojnost a naději, přestože je o ně chtěli nacisté připravit. Přes slunečný den na nás zejména věznice v Malé pevnosti působila depresivně malými studenými kobkami, neskutečnými hygienickými podmínkami, samotkami atd. A to jsme mohli svobodně pevnost opustit. V Památníku ghetta ve Velké pevnosti jsme kromě autentických předmětů patřících Židům, kteří ghettem za války prošli, kromě mnoha informačních panelů, výpovědí přeživších a nekonečných seznamů obětí od malých dětí po starce, které hustě pokrývaly několik zdí, jsme ještě na závěr zhlédli část dokumentu, který byl natočen v ghettu za války jako propagandistický film ukazující ghetto jako fungující město plné spokojených lidí. Dokument byl průběžně doplňován informacemi, které vše uváděly na pravou míru.

Stejně tak se nepovedl záměr nacistů vyhladit z map i myslí lidí obec Lidice. Důkladnost, s níž se do práce pustili, by byla obdivuhodná, kdyby nebyla namířena proti nevinným lidem, jejichž jediným proviněním bylo, že posloužili jako zastrašující nástroj msty říšského protektora K. H. Franka. Při procházení pietního místa v Lidicích na nás asi nejvíce zapůsobilo sousoší lidických dětí, které se už nikdy nevrátily domů, a zajímavý osud lidické hrušně, která jako jediná přežila terénní úpravy po vypálení obce. -jk-

Tisknout