Vítání jara

Ve středu 29. března skončila v Náměšti nad Oslavou definitivně zima. Nevěříte? Zeptejte se druháků ze ZŠ Komenského. Společně jsme se totiž věnovali projektovému vyučování, které neslo název „Jaro přichází“. 

 Nejdříve jsme dali prostor své fantazii. Dostali jsme za úkol na čtyři barevné papírky odpovědět na otázky: „Které slovo nás napadne jako první, když se řekne jaro? Jaké jaro je? Co rád dělám na jaře? Co je pro mě symbolem jara?“. Z barevných papírků jsme pak společně vytvořili barevnou mozaiku ve tvaru písmen J A R O. Celý obraz jsme pak dozdobili obrázky s motivy jara, připomněli jsme si u toho nejrůznější jarní zvyky, symboly a pranostiky.

 V další hodině jsme řešili úkoly z připravených pracovních listů. Vyluštili jsme matematickou hádanku, slovní úlohu, zopakovali jsme i některé jevy z ČJ, oprášili jsme znalosti z ČaJSu. Také jsme si pozorně přečetli několik úryvků z díla Boženy Němcové, abychom pak mohli správně odpovědět na otázky, které se textu týkaly. O velké přestávce jsme ochutnali jidáše – pečivo z kynutého těsta pomazané medem. Byla to docela mňamka, někteří šli i třikrát. 

Třetí hodina patřila vyrábění. Protože všude zpívají ptáčci, museli jsme si také každý jednoho vyrobit -  z polystyrenového vajíčka, organzy a korálků. 

K jaru neodmyslitelně patří nejrůznější písničky a básničky. Tak jsme se v další hodině některé naučili. O studánce a O zpívajícím ptáčkovi. Rovněž jsme se naučili písně a básně, které jsou potřebné k vynášení Morany. Moranu jsme museli též přichystat a dozdobit. Napsali jsme si každý přání, které jsme na Moranu připevnili. Přáli bychom si, aby se nám všechna vyplnila…nejpozději do příštího jara… Ale zároveň jsme si řekli, že musíme vydat nějaké úsilí a přáním trošku pomoci. Tak uvidíme…

A potom už přišlo to, na co jsme se celé dopoledne připravovali - vynést Moranu. A do školy přinést mašličkami opentlené líto (májíček). Moranu dřív lidé vyráběli z nepotřebných věcí, tak jsme ji i my vyrobili ze staré slámy, kusu hadru a vyfouknutých vajíček. Líto naopak symbolizovalo počáteční jaro, proto se mělo zelenat a hrát všemi barvami. My jsme donesli břízku opentlenou barevnými stuhami. Smrtku nesla od školy k mostu děvčata a vystřídala se při tom úplně všechna. Moranu jsme hodili do řeky se slovy: “Smrt plave po vodě, nové léto k nám jede.“ A na zpět ke škole nesli májíček kluci za zpěvu písně:

„Neseme, neseme, májíček. Uťal ho, uťal ho, Janíček. Pěkně zelený a vystrojený náš stromeček.“ 

Smrtka pokojně odplavala a nové žezlo přebírá krásné, barevné a mladé Jaro. Nezbývá než si přát, aby to bylo jaro plné barev, úsměvů a radostí. Snad se dětem připravený program líbil. Mně práce s dětmi ano. A taky si myslím, že není od věci si sem a tam připomenout některé souvislosti a zvyky, které naší předci pravidelně vykonávali. Vždyť to byly okamžiky, kdy měli k sobě lidé blíž, setkali se, zazpívali si a zároveň si u toho připomněli, že nejsou těmi nejmocnějšími pány planety, že jsou tu přírodní pochody, které neovlivní a musí respektovat.

Děkuji paní učitelce Věře Maříkové za vstřícnost a pomoc, dětem za tvořivost a pozornost. Už teď se těším na další společné setkání.

KRÁSNÉ JARO VŠEM!

Veronika Kafková

PS: Děkuji za sebe i za děti paní učitelce - mamince Veronice Kafkové za krásné dopoledne, v němž nám přiblížila lidové tradice. VM